Infanterist Bedřich Kebert


Zcela náhodou se mi dostal do ruky deník vojáka, který obsahoval i část korespondece s jeho manželkou. Zakoupil jsem jej, protože mě zaujal tím, že byl na první pohled skrz na skrz prostřelený ranou z pušky. Když jsem deník donesl domů a důkladně si ho prohlédl, zjistil jsem, že se skutečně jedná o průstřel a ne o dodatečně vyrobené lákadlo pro sběratele. Rychle jsem deník otevřel a vysypalo se na mě asi dvacet feldpostek a dvě, tektéž prostřelené, fotografie vojáka s manželkou. Pomalu se přede mnou začal odvíjet další tragický, ale přesto velmi zajímavý příběh vojáka, který byl vytržen ze svého domova, od manželky i dětí a který stanul na bojišti Velké války.
Deník začíná v březnu 1915, kdy byl Bedřich Kebert odveden a narukoval do rakouského Lince, k Landwehrinfanterieregimentu Nr. 28, který zde měl umístěn náhradní prapor. V deníku je popisováno loučení s blízkými, odjezd ke kádru a následně i běžný vojenský život v kasárnách, který se skládal vesměs z výcviku a příprav k odjezdu na bojiště. Na dalších stránkách je popisován vlastní odjezd vlakem na frontu a po příjezdu na Slovensko závěrečný pochod vstříc nepříteli. Čím více se pisatel přibližuje k válečné vřavě, tím silnější je jeho stesk po domově a také si zcela zřetelně uvědomuje reálnou hrozbu smrti, jejíž známky vidí všude kolem sebe. Poté co se pisatel dostal dne 2. května 1915 do přímého boje s ruskými jednotkami u města Gorlice, kde byla zahájena mohutná ofenziva rakousko-uherských vojsk, stačil do svého deníku ještě rychle zaznamenat předtuchu blížící se smrti a rozloučení se s blízkými:

„ ....sobota 1.máje 1915 - probuzen střelbou děl, jež namířena byla na německý eroplán. Připravujeme se na další pochod, vzpomínám si na 1.máje minulého roku, kdy jsem se s manželkou a dětmi hřál na slunci na břehu Dunaje. Bože, jak se mohlo vše tak rychle změnit za rok, kdo by si byl pomyslil, že za rok budu dívat se na 1. máje smrti v tvář. Večer po celodenním rastu nastoupili jsme cestu do bitvy. Pomoz bůh ! Milovaná ženo ! V posledním tomto okamžiku, loučím se s Tebou, kráčím do boje, v noci se srazíme s Rusy blízko Bialonky. Líbám Tě vřele a děti, s bohem....... "


Deník pak obsahuje již jen velmi krátký zápis, z následujícího dne: „ .....neděle 2.května 1915 - jsme již v ohni. Pušky i děla pracují. Každý z nás pociťuje úzkost, leč naděje na vyváznutí se k ní druží..... "

Jak je patrné z fotografie, Bedřich Kebert nosil svůj deník v levé náprsní kapse přímo na srdci, kam jej také zasáhla ruská střela. Tato střela vytvořila v deníku Bedřicha Keberta poslední bolestnou tečku. Pravděpodobně byl okamžitě mrtev, avšak jeho smrt nebyla marná, kamarádi Bedřicha Keberta zatlačili nepřítele o několik set kilometrů na východ a výtězně postupovali Haličí až do podzimu 1915, kdy se fronta stabilizovala. Rusové se z tohoto mohutného úderu již nikdy zcela nevzpamatovali a boje na ruské frontě skončily za necelé tři roky 3.3.1918 vítězstvím ústředních mocností. K tomuto vítězství dopomohl svou hrdinskou smrtí i Bedřich Kebert z Hořovic.

obrázek
Vojín Bedřich Kebert se svojí manželkou Nellou. Originální popisek, který Bedřich Kebert vepsal cestou na frontu, oznamuje: " Mé jediné potěšení na cestě do fronty dne 28.4.1915. " V tuto chvíli zbývají čtyři dny do okamžiku, než život Bedřicha Kebrta ukončí kulka, která zanechá svou stopu i na této fotografii.
obrázek
Bedřich Kebert odjel na frontu s VIII. marschbataillonem Landwehrinfanterieregimentu Nr. 28 v dubnu 1915. Tuto dopisnici mu z Vídně poslala jeho manželka a Bedřich Kebert ji nosil spolu s fotografiemi vloženou ve svém deníku, o čemž svědčí průstřel, který se mu stal osudným.
obrázek
Výkaz ztrát potvrzuje, že záznam v deníku Bedřicha Keberta z 2. května 1915, byl jeho poslední, tento den padl.....


_____________________________________________________________________________

Použitá literatura:
V článku jsou citovány úryvky z originálního válečného deníku Bedřicha Kebrta, který si vedl v roce 1915