Landwehrinfanterieregiment Nr.10 Jungbunzlau


V řadách tohoto pluku bojovali během první světové války na straně rakousko-uherské monarchie převážně vojáci z českých zemí, žijící v okresech Mladá Boleslav a Turnov. Byli to naši otcové, dědové a pradědové, kteří plnili své povinnosti, vůči své tehdejší vlasti, když bojovali a umírali na frontách Velké války. Dnes je tento pluk téměř zapomenut, pamětníci událostí zemřeli a písemnosti týkající se tohoto pluku byly komunistickým režimem skartovány.

Český zeměbranecký pěší pluk č. 10, byl vytvořen v roce 1889 sloučením zeměbraneckých praporů č. 37, 38, 48, a 49. Velitelství pluku společně s 1. a 2. polním praporem sídlilo v Mladé Boleslavi, 3. polní prapor v Turnově a 4. polní prapor v Českém Brodě. Prvním velitelem pluku se stal Oberst Ferdinand Hanisch. Pluk byl doplňován z teritoria Doplňovacích okresních velitelství Čáslav, Praha, Mladá Boleslav a Trutnov. Od roku 1898 Mladá Boleslav, Terezín, Jičín a Trutnov. V roce 1894 se 4. prapor (tj. bývalý zeměbranecký prapor č. 49) stal součástí zeměbraneckého pěšího pluku č. 12 v posádce Čáslav. V době vypuknutí války byl velitelem LIR 10 Oberst Viktor Meisel, který byl brzy nahrazen Oberstem Wenzelem Trauselem. Na frontu byl zeměbranecký pěší pluk č. 10 odeslán v srpnu 1914 a v domovské posádce v Mladé Boleslavi setrval pouze náhradní prapor, avšak ten byl v červenci 1915 přemístěn do své válečné posádky – Tyrolského města Wattens, kde byli vojáci ubytováni v místním klášteře a z důvodu války uzavřené továrně na výrobu papíru. Dále byli vojáci ubytováni i v okolních obcích Fritzens a Volders.

Voják Landwehrinfanterieregimentu Nr.10 František Hlubuček o této době píše: „ V červenci 1915 se náš Landwehrbataillon rozloučil s Mladou Boleslaví a odjížděli jsme do Tyrol do Watens a Volders. Chodníky byly přeplněny, protože každý z nás měl známé a příbuzné, kteří se s ním přišli rozloučit. Za most před nádražím už neměli civilisté přístup. Já jsem jel na voze a měl jsem v opatrování dvě pětilitrové láhve ušetřeného rumu, ale do Tyrol jsem je stejně nedovezl. Jedna se cestou rozbila a druhá se ztratila. Projížděli jsme Nymburkem a tam jsme delší dobu čekali na volnou trať. Na peroně i v okolí nádraží bylo plno lidí, kteří se přišli rozloučit s českým plukem. Ve vhodnou chvíli náš voják, operní zpěvák zazpíval tklivou píseň „Vlaštovičku“. Vše umlklo a každému se draly slzy z očí. Po krátké pomlce spustil veselou písničku „Ta zrzavá palice“. Dav se rozveselil a my s veselou odjížděli z Nymburka. Do českých posádkových měst byly zase ubytovávány maďarské regimenty. V Tyrolích byla naše kompanie ležením v mužském klášteře Josefinum.........."

LIR 10 byl na začátku války zařazen v rámci 52. LIBr ( 52.Landwehrinfanteriebrigade ) u litoměřické 26. LID ( 26. Landwehrinfanteriedivision ), která podléhala IX armádnímu sboru, jež byl součástí 4. armády. Dne 22. srpna 1914 vydal hlavní stan rozkaz k zahájení postupu 4. armády z prostoru Přemyšlu na Chelm. LIR 10 odjel na frontu z Mladé Boleslavi dne 24. srpna 1914 a o tři dny později dorazil na bojiště. Časně ráno 28.srpna 1914 se vydal na pochod přes Podklastor, Antoňovku a Krynici. Poté přišel rozkaz k útoku na Komarow, kde byly soustředěny silné ruské pozice a LIR 9 vyrazil přes Dabrowu a Jaňovku, LIR 11 přes Hutu Komarowu a LIR 10 zůstal v záloze u vesnice Krynice. Oddíly 52.LIBr prošly Jaňovkou, která nebyla nepřáteli obsazena, avšak ještě před osadou dopadly na formaci první granáty ruských dělostřelců. Poté oddíly zdolaly vyvýšeninu severně od vsi a dopřáli si krátký odpočinek. Od kraje lesa, který byl obsazen ruskou pěchotou byla zahájena střelba, avšak rusové byli zatlačeni zpět do lesa, kde proběhl útok na bodáky, pro LIR 9 první v této válce. Protivník ustoupil ke Komarowu pronásledován LIR 9 a teprve po rozkazu z velitelství brigády, umístěného v Jaňovce bylo od pronásledování upuštěno. Nadcházející noc se jevila jako vhodnou pro útok na Komarow, neboť rusové byli oslabeni tvrdými odpoledními boji. Byly vyslány průzkumné hlídky, jimiž bylo zjištěno, že 52. LIBr není z levé, ani z pravé strany nikým chráněna. Ještě během noci bylo velením brigády přijato hlášení z bojišť, dle kterého bylo jasné, že levý soused 10. divize stojí daleko vzadu u Labunie. Také pravý soused VI. sbor je pozadu a zůstává ještě u Rachanie. U Komarowa byly stále poměrně silné ruské oddíly a proto 52. LIBr ustupuje zpět do Jaňovky, kde přenocují, ovšem bez toužebně očekávané večeře. Zprávy z noci se po rozednění ukáží více než pravdivé, 52. LIBr vyčnívá z linie fronty jako nos a na křídlech není nikým chráněna. Ze zálohy je proto povolán LIR 10, který se přesunul ke Komarowu od Krynice. Rusové zatím vyčkávali ve svých pozicích a průběžně ostřelovali Janowku a kraj lesa těžkou dělostřeleckou palbou. Západní konec a střed vesnice ovládal LIR 9, který přešel do útoku směrem na jih a podařilo se mu proniknout až do lesního porostu, kde se střetl s nepřítelem opět v boji z blízka. LIR 10 a LIR 11 společně zaútočili na východní straně Jaňovky, avšak po neutuchající ruské dělostřelecké palbě do jejich řad hrozilo zlomení jejich odporu. V této chvíli poskytlo armádní velení poslední zálohu - 1. prapor LIR 10. Ani tento krok neodvrátil ústup celé brigády a rusové se tak ocitli na prahu Jaňovky. Velitel LIR 9 Oberst Reyl-Hanisch se snažil udržet vesnici za každou cenu a rozhořel se boj o každý metr území v kterém nakonec padl i on. Přes tuhý odpor jednotky 52. LIBr nakonec ustoupili přes Krynici, až do Majdanku Ruszovského, kde se roztroušené zbytky brigády pokoušeli znovu zformovat. 31. srpen přinesl rozhodující bitvu v této oblasti, poblíž vesnic Majdanu a Ksiezostan. V jednu hodinu odpoledne zaútočil LIR 10 společně s LIR 9 na hořící Ksiezostany a prorazil ruské pozice. Vítězstvím se otevřela cesta ke Komarowu a brigáda mohla pokračovat dále na východ, až do okolí Tyszowce. Tím skončily krvavé boje u Komarowa. Během bitvy u Komarowa utrpěl pluk velké ztráty a k 29. srpnu bylo hlášeno 9% mrtvých, 15% raněných a 35% nezvěstných vojáků.

Dobový tisk o těchto událostech píše: „ V bitvách tohoto okrsku vyznamenala se způsobem velmi pozoruhodným i rakouská zeměbrana, tento nejnovější útvar naší ozbrojené moci. Platilo to hlavně o vojích 26. divize zemské obrany. Po třídenním transportu drahou nastoupily řadové pluky č.9. ( LIR 9 Litoměřice ) a č.10. ( LIR 10 Mladá Boleslav ) zmíněné pěší divize pochod proti nepříteli . Přes těžkou a prašpatnou komunikaci hlubokým pískem, přes bezedné močály a bahniska, jímž se musili brodit, proudily pluky s největším sebeobětováním vpřed. Ve smyslu vyšších nařízení vytrhla 52. LIBr přes Antoňovku, Dobrovou a Jaňovku na oddíly u Komarowa, který zatlačila po tuhém a energickém odporu směrem k Jaňovce. Podporována dělostřelectvem v pozadí, dobyla zmíněná brigáda na konec i Jaňovky, načež vrhla se na nepřítele dobře opevněného v lesích, zahnavši ho až ke Komarowu. Příštího dne hned z rána počal prudký nepřátelský útok na Komarow, jenž byl podporován strašlivými salvami těžkého dělostřelectva. Tomuto útoku čelila 52. LIBr. až do odpoledne. Čelila mu s neobyčejnou statečností, o níž možno říci, že byla zrovna nadlidskou, neboť nepřátelský dělostřelecký boj se rozvinul se strany ruské nevyzpytatelným způsobem. Heroickou smrtí, zasažen kulkou v čele útočícího svého LIR 9, padl tu plukovník Reil a brzy po něm i plukovník Stengel z LIR 10. Boj se stal nakonec tak vražedným a nepřátelská přesila nabyla tak hrozivé tvářnosti, že bylo nutno uchrániti naše voje hrozících ztrát a boje zastaviti. Dva dny na to překročila brigáda, nyní už podporována i vedlejšími oddíly, při vítězném boji totéž bojiště a postoupila proti témuž nepříteli. Druhého dne zapudila ho po několika energicky vedených útocích k překotnému ústupu.“

Poté co 31. srpna začal v tomto prostoru všeobecný ústup Rusů, postupoval LIR 10 směrem na Lvov přes Rawu Ruskou, kde se dne 10. září střetl s nepřítelem u obce Wereszyce a vrchu Wywszana. Pluk zde opět utrpěl velké ztráty a jeho stav poklesl z 1500 mužů do 10. září na 600. V noci na 12. září začal ustupovat LIR 10, spolu s celou 4. armádou na rozkaz vrchního velitelství směrem na západ, po silnici spojující Lvov a Radymno. LIR 10 ustoupil první den ústupu skoro o 30 km, přes Jazow Nowy, Szklo, Jaworow a Bruchnal. Ustupovalo se ve všeobecném chaosu a polní kuchyně zůstaly daleko zpět za plukem, takže mužstvo bylo sužováno trýznivým hladem. Ústup dále pokračoval za této svízelné situace v zásobování, přes vesnice Wisznia a Walawa, která leží na západním břehu řeky San, v prostoru mezi Přemyšlem a Radymnem. Tímto tahem se pevnost Přemyšl dostala do prvosledové zóny bojových operací. Dne 15.září, LIR 10 zaujal obranné pozice na sever od Přemyšlu, v oblast vesnice Wisznia, avšak vrchní velení nepočítalo s dlouhodobějším udržením sanské obranné linie a tak se celá 4. armáda včetně LIR 10 začala stáhovat dále na západ. Jediné pozitivum krátké zastávky bylo to, že divizijní zásobovací kolony 26. LID dostihly ustupující pluky a byla vydána menáž. LIR 10 dále ustupoval přes Žurawici a Kuňkowce, jež byly součástí pevnostního komplexu Přemyšl, který byl již následujícího dne neprodyšně obklíčen ruskou armádou. Při ústupu panoval všeobecný zmatek, cesty a silnice byly přeplněny vojskem a tak v místech, kde to terén umožňoval, pochodovali vojáci LIR 10 raději podél silnice, ve volném terénu. Do městečka Krywcza, dorazily první vojáci LIR 10 v ranních hodinách a další skupinky roztroušeného pluku přicházely postupně, až do 12 ti hodin, aby se zde zformovaly k dalšímu pochodu. Další ústup již probíhá volnějším tempem a počet kilometrů, který pluk denně urazí je menší. Tu a tam je dokonce ústup přerušen na krátký odpočinek unavených vojáků, LIR 10 v období do 24. září prochází vesnicemi Dubiecko, Leki, Skolyszyn a Luzna. Následně byl LIR 10 odeslán, na krátkou zotavenou do vesnice Moszczenica. Poté pluk zaujal pozice v oblasti Gorlice, kde byl také posílen prvním dorazivším Marschbataillonem, jehož vojáci přivezli toužebně očekávané zprávy z domova. Fronta se v těchto dnech dočasně stabilizovala a tak byly na nových pozicích zbudovány hluboké zákopy a kryty proti dělostřeleckým granátům, bylo výrazně zlepšeno zásobování a mužstvo se částečně zotavilo z předchozích těžkých bojů a namahavých pochodů. Doba relativního klidu pro vojáky LIR 10 skončila 4. října, kdy byla zahájena rakousko-uherská ofenziva, která měla za cíl uvolnit obležený Přemyšl. Dle rozkazu se LIR 10 vydal na pochod, jehož cílem, byla předběžně stanovena řeka San. Trasa pochodu vedla po břehu řeky Ropa, přes Przysieki, kde byly nacházeny jen opuštěné ruské pozice. I nadále postupoval LIR 10 bez odporu protivníka, bez obtíží překročil řeku Wislok a pokračoval dále na severovýchod přes Przybowku a Leki Strzyzowskie. Další postup za deštivého počasí a mlhy pokračoval 6. října, přes vesnice Jazowa, Kozlówek a Markuszowka. Ještě horší, než podzimní deštivé počasí byl pro vojáky opět výpadek v zásobování teplou stravou, polní kuchyně byly v nedohlednu a vojáci byli odkázáni na konzervované dávky potravin, 7. října se vojákům dostalo alespoň krátkého odpočinku ve vesnici Wesola. LIR 10 pokračoval v postupu směrem severovýchodně, kde u vesnice Ulanica narazil na ruský odpor. Rusové zde vybudovali soustavu zákopů a improvizovaného opevnění na linii Bachórz – Jawornik Polski a postup LIR 10 se zastavil. V noci však došlo ke skrytému ústupu rusů, přes návrší severně od Pruchniku. LIR 10 tak mohl pokračovat v postupu přes Hucisko Nienadowskie, kde se setkal s LIR 9 a společně pluky pokračovali přes Jodlówku a Pruchnik rozbahněnými cestami a za stálé střelby nepřátelských jednotek, kryjících vlastní ústup. Večer LIR 10 dorazil před vesnici Rudolowice, kde se podařilo zajmout přes sto rusů. Před dosažením břehů řeky San musel LIR 10 ještě jednou změřit síly s nepřítelem a to 11. října u Lowce, kdy ruské jednotky na LIR 10 dotíraly ze západního okraje města Ostrow. V noci rusové opustili svá poslední postavení před řekou San a ustoupili, LIR 10 je v tomto úseku vytlačil, až na pravý břeh řeky a postupoval dále na Tuczepy. V následujících dnech LIR 10, již v rámci nového zařazení ( od 3. října 1914 ) u 3. Armády, provedl pokus o přechod řeky San, avšak tento pokus skončil nezdarem a tak LIR 10 zaujal na levém břehu Sanu obranné pozice.

Během listopadu 1914 LIR 10 ustupoval zpět na jihovýchod, aby v prosinci zaujal obranné pozice u Bardějova. Následně dne 9. prosince 1914 byl proveden útok na Grybów a Gorlici, kde se od 18. prosince fronta stabilizovala na linii Dunajec – Gorlice. Tento stav vydržel až do 1. května 1915, kdy začala mohutná ofenziva rakousko-uherské armády. LIR 10 postupoval v rámci 26. zeměbranecké divize XVII armádního sboru od Bardějova přes Andrejovou, Šarišské Čierné, Kurimku, Jasilko, Wollu Sekowu a Sanok, až zpět k Přemyšlu, kam dorazil dne 17. května 1915. LIR 10 byl součást jižní strany kleští, které svíraly Přemyšl a útočil od vesnice Drozdoviči proti werku 5 a 6, přičemž jeho plukovní velitelství bylo zřízeno ve vesnici Storonevychi. Od 23. května byla rozpuštěna 3. armáda a LIR 10 byl opět podřízen 4. armádě. Po pádu Přemyšlu dne 3. června 1915, kdy pevnost definitivně padla do rukou rakousko-uheské armády, se pluk vydal na další pochod přes Přemyšl, Medyku, Makowku, Przeworsk až do Sieniawy, která byla dobyta 13. června 1915. Další postup LIR 10 směřoval k Dobré, kde byli rusové po obou stranách vsi dobře opevněni, avšak už další den jsou zatlačeni na linii Majdan Sieniawski – Cewków. Dále boje pokračovaly u vsi Nowy Lublinec od 20. až do 24. června 1915, kdy je LIR 10 stažen do zálohy do obce Cieszanow. Další směr pochodu pluku se stal Krasnik, ještě krátce LIR 10 svedl obranný boj s rusy u vesnice Lowcza a 27. června se vydal na pochod. Hranice monarchie překročil následujícího dne u vesnice Paary a dále pokračoval přes Tereszpol, Czarnystok, Gródki, Tokary, Wysokie do Zakrzówku, kam pluk dorazil 6. července 1915. Po krátkém odpočinku LIR 10 pokračuje směrem na Wilkolaz, kde se od 7. do 10. července zapojí do těžkých bojů v rámci druhé bitvy u Krasniku. Na několik dní je LIR 10 s celou 52. LIBr zařazen do zálohy a odpočívá v okolí vesnice Sulow, avšak již 18. července pluk postupuje přes Sobieszany k nepřátelským liniím na úrovni Tuszów, Niedrzwica, Chodel. Po tuhých bojích vstupuje 30. července 52. LIBr přes Prawiedniki do Lublinu. Poté co se ruská vojska stáhla dále na východ se fronta v září 1915 stabilizovala na linii Pinsk – Dubno. Od září 1915 LIR 10 setrval až do července 1916 v pozičních bojích v oblasti vesnice Kolky a Čartoryjsk.

Voják Landwehrinfanterieregimentu Nr.10 František Hlubuček o této době píše: „ Při jednom obědě jsem se dozvěděl, že jsem přidělen k 9. kompanii. Tak jsem chodil pro oběd k 9. kompanii a k 10. také. Naše kuchyně rozdělovaly mináž v blízkosti krytu velitele 3. praporu a jednoho dne při rozdělování oběda poslali nám a batalions komandu Rusové pozdrav prostřednictvím tří granátů. Několik granátů též na regiment komando na Trauseldorf. Regimentskomandantem byl oberst Trausel, který měl v lese asi dva kilometry od ruské linie postavenou ze dřeva vesničku s kaplí, tenisovým hřištěm, kanceláří a domky zdobenými březovím dřevem. „

V době Brusilovovi ofenzivy v létě 1916 měl pluk své pozice stále ještě u vesnice Čartoryjsk, severně od města Luck, na který byl veden hlavní úder. Na začátku července byla v tomto úseku Rusy proražena fronta a hlavní směr útoku probíhal ve směru Rovno, Luck a Kovel. Proto hrozilo pluku obklíčení a začal ustupovat přes Pinská blata po linii Kolky, Maneviči, Hulavice. Zde se rakousko-uherské síly pokusily nepřítele zastavit, avšak neúspěšně. Ústup pak dále pokračoval směrem ke Kovelu, až na linii horního toku řeky Stochod, kde se fronta v říjnu 1916 stabilizovala a válka zde přešla opět do pozičních bojů. V tomto období měl LIR 10 své pozice v oblasti Myrin, Povursk, Zajacevka a Hulewicze.

Voják Landwehrinfanterieregimentu Nr.10 František Hlubuček o této době píše: „ Na začátku července 1916 prorazili Rusové na naší straně frontu, na nás však neútočili a tak bylo nebezpečí, že nás obklíčí. Jednoho dne byl dříve oběd a pak přišel rozkaz nepozorovaně ustoupit. V zákopech zůstalo jen několik polních četníků, kteří stříleli, aby oklamali nepřítele. Ustupovali jsme přes Pinská blata, samý močál, ale pořádná voda nikde. Chtěl jsem využít situaci a dostat se do Ruska. Zůstal jsem u jednoho nemocného jako saniťák, ale přišli polní četníci a ti mě hnali! Celou noc jsem potom hledal svůj regiment. Dostihl jsem je zrovna, když po odpočinku nastupovali k dalšímu pochodu. Sotva jsem se táhl, ale šlo se dále. Při jednom krátkém odpočinku jsme si převařili trochu vody a plnili ji do lahví. Když jsem měl svoji láhev tak do poloviny naplněnou, strhla se najednou střelba, kulky jen hvízdaly. Vyběhl jsem na kopeček jako jelen a už nám to začali sypat ze všech stran. Našel jsem velký pařez a zalehl jsem. Ale ono to lítalo z obou stran, přehazoval jsem zadek sem a tam. Konečně nastala tmavá noc a střelba utichla. 9. a 10. kompanie měla krýt ústup. Kulometné oddíly dostaly rozkaz rychle ustoupit. Každý kulomet měl velkou cenu a proto na jejich krytí obětovali 9. a 10. kompanii a ty ještě za šera byly v zajetí. My jsme zatím utíkali nocí, bažinami, ve kterých byla cesta z dřevěných poválků, za stálé střelby. Běda tomu, kdo skočil z poválků, chtěje se chránit před střelbou. Hned uvízl v bezedném bahně a nocí se neslo zoufalé volání těchto nešťastníků.Na tuto noc nelze zapomenout; mraky pluly volně po obloze ozářené světly požárů. Větrné mlýny hořely a jejich hořící lopatky se zvolna majestátně otáčely. Zvláštní podívaná. Mísil se tu pocit hrůzy a zmaru s pocitem chladné až posvátné krásy. Ale nebylo radno se příliš zdržovat, neboť Rusové nás zavírali do pytle. Když jsme zmařili pokus o obklíčení, tempo ústupu se zmírnilo a mohli jsme se trochu zotavit. Jak jsme někde zastavili, hned jsem spal. Konečně jsme po ústupu dorazili před Hulavice u Kovelu. Za touto vesnicí byly připraveny zákopy k zastavení ruské ofenzívy. Velká vesnice s kostelem a čtyřmi dřevěnými mosty přes malou říčku, obloženými slámou a hořlavinami. Poslední most byl největší. My jsme měli stanoviště před vesnicí. Sotva jsme tam však došli, někdo vykřikl „Kozáci“, my nečekali na nic a už jsme prchali. Z kozáků měl každý totiž největší strach. Zastavili nás však a museli jsme zpět. To se opakovalo asi čtyřikrát. Naposled nás kozáci skutečně ostřelovali a to už nás neměl kdo zadržet, ani můstky nebyl čas zapálit, jen poslední začal doutnat a když jsem se k němu doplazil bylo na něm pět mrtvých. Nadechl jsem se a prudce přeběhl. Kulky hvízdali, ale já už jsem byl na druhé straně. Co se stalo s ostatními nevím......... „

Další svědectví z období Brusilovovy ofenzivy přináší korespondenční lístek zaslaný svému švagrovi a sestře vojákem Landwehrinfanterieregimentu Nr.10 Františkem Horákem dne 1.8.1916: „ Milý švagře a sestro, příjměte ode mne srdečný pozdrav a milou vzpomínku na Vás všechny. Jsem živ a zdráv, ale již jsem myslel, že moje poslední hodinka uhodila. Po tři dny v jednom tahu do nás ruská artilerie házela granáty a šrapnely těžkého kalibru. Bylo to hrozné divadlo, jak naše zákopy lítaly do povětří a s tím všecko co bylo v cestě. Místama jsme je měli srovnaný se zemí. Veliké štěstí, že je zde bažina a každá rána nevybuchla. Dnes jsme se dostali do reserva, tak se můžeme alespoň trochu dát dohromady. Žádný nevěděl ani čí je a jak se jmenuje. Nejsme daleko, ale přeci jsme alespoň trochu chráněný. Snad už bude brzy po válce, neb tohle už není k vydržení. Srdečně Vás všecky zdraví bratr a švagr František. „

Rok 1917 přinesl pro LIR 10 opět poziční boje v oblasti města Sitowicze na řece Stochod. Dne 12. března změnil pluk číslo své polní pošty z čísla 24 na 627 a v dubnu 1917 byl útvar přejmenován na střelecký pluk č.10 ( K.k.Schützenregiment Nr.10 ).

Voják Landwehrinfanterieregimentu Nr.10 Bohumír Kočka si dne 25.6.1917 do svého deníku zapsal: „ Škola, Leutnant Staberey poučoval: Z uprchlíků našich sestaveny v ruském táboře tak zvané české legie a z této nachází se 2, 3 a 5 regiment v díle Sitowicze a tedy i proti nám nyní, jsou to ( pravda-li to ) přeběhlíci, kteří bojují proti vlastním lidem. Za dodání takového 30 Korun odměny aneb medaile. Je to strašné ponížení pro nás Čechy a snad žádný Čech a málo Němců této zprávě věří..... „

Následně se pluk 21. února 1918 přesouvá do jižních Tyrol, kde byl po celou zimu zasazen do vysokohorských bojů na Planině sedmi obcí, u italského Asiaga. Po čtyřdenní jízdě vlakem z Lukovky přes Kovel, Chelm, Lublin, Kielce, Břeclav, Vídeň, St. Pölten, Hall a Insbruck pluk dorazil 25. února 1918 ve 22:00 hod. do stanice Matarello, která leží asi 30 km jižně od Tridentu. Zde byl pluk ubytován na zdejším hradě a po krátkém odpočinku se již po vlastní ose přesunul do nových pozic. Trasa přesunu vedla přes Caldonazzo, kde byla doplněna výstroj vojáků o horské boty, deky, kožešinové vesty a helmy. Dále pak přes Levico, Borgo a Grigno do Rivalty. Dne 3. března se první a druhý prapor přesunul zpět do Grigna a třetí do Roncegna. Již 19. března se však první a třetí prapor LIR 10 přesouvá na severní svahy Col del Rosso a Tol d Echele, kde zůstávají až téměř do poloviny dubna. Od poloviny dubna až do 15. května se jednotlivé prapory střídají pravidelně na frontové linii a v reservě. Dne 15.6.1918 byla zahájena na jižním bojišti rakousko-uherská ofenziva. Útok na italské pozice byl veden od Fozy jižním směrem, kde se vojákům LIR 10, společně s LIR 12 podařilo obsadit Sasso di Asiago. Již 28.6.1918 však byl pluk v rámci 26.LID přesunut z horského terénu k řece Piavě, kde bylo nutné po velkých ztrátách posílit rakousko-uherské jednotky. Pluk se stal součástí zálohy Boreovičovy sočské armády a po zahájení spojenecké ofenzivy 27.10.1918 sváděl již jen ústupové boje a svůj poslední boj svedl dne 29.10.1918 u města Mareno di Piave. Následně došlo k ústupu všech rakousko-uherských sil a také LIR 10 začal ustupovat přes Sacile, Cimpello a Udine, až do Bischoflaku. Odsud se LIR 10 dne 11.11.1918 společně s ostatními pluky 26. LID přepravil vlakem do vlasti.

obrázek
Vojáci nastoupení před zeměbraneckými kasárnami v Mladé Boleslavi.


obrázek
Vojáci náhradního praporu LIR 10 před branou mladoboleslavského hradu, který sloužil jako kasárna v listopadu roku 1914.


obrázek
Vojáci náhradního praporu LIR 10 ještě ve své domovské posádce v Mladé Boleslavi na konci roku 1914.


obrázek
Velitelství litoměřické 26. zeměbranecké pěší divize, pod kterou Landvehrinfanterieregiment Nr.10 spadal.


obrázek
Náhradní prapor LIR 10 byl v roce 1915 přesunut z Mladé Boleslavi do Wattens, kde setrval až do konce války. Na snímku jsou zachyceni řemeslníci LIR 10 v roce 1918.


obrázek
Náhradní prapor LIR 10 byl v roce 1915 přesunut z Mladé Boleslavi do Wattens. Vojáci byli ubytováni i v okolních obcích, jako například Volders a Fritzens.


obrázek
Mužský klášter Josefinum ve Volders, místo, kde byli v roce 1915 ubytováni vojáci LIR 10.


obrázek
Celkový pohled na Tyrolské městečko Wattens v roce 1915.


obrázek
Papírna ve Wattens, která v průběhu První světové války přerušila výrobu a stala se útočištěm vojáků náhradního praporu LIR 10.


obrázek
Pohled na polské město Lublin, kam vojáci LIR 10, po těžkých bojích, vstoupili dne 30. července 1915.


obrázek
Generalmajor Otto Richter, velitel LIR 10 Oberst Wenzel Trausel a Oberst Edmund Scholze v říjnu 1915 poblíž vesnice Budky.


obrázek
V listopadu 1915 byl z Wattens na frontu vypraven XV. Marschbattailon LIR 10, během průjezdu Lvovem, odeslal jeho voják Johann Schier své rodině do Jablonce nad Nisou, tuto pohlednici.


obrázek
Čartoryjsk - místo těžkých bojů LIR 10 na rozhraní roku 1915-1916.


obrázek
Hřbitov padlých vojáků LIR 10 v okolí vesnice Huta Lisowskaja.


obrázek
Velitelství LIR 10 na ruském bojišti - Trauseldorf se stavbami bohatě zdobenými březovým dřevem.


obrázek
Velitel Landwehrinfanterieregimentu Nr.10 Oberst Wenzel Trausel s důstojníky svého štábu.


obrázek
V červenci 1916 převzal velení LID 26 od Feldmarschall-Leutnanta Emila Lischky, Generalmajor Heinrich Wieden a ve velení divize setrval, až do března 1917.


obrázek
Velitel 26. LID Generalmajor Heinrich Wieden vyznamenává vojáky LIR 10 v Povursku, dne 18.8.1916.


obrázek
Fähnrich Josef Herfurth se narodil dne 8.10.1895 v Žirči a padl v řadách LIR 10 dne 24.10.1916 ve dvě hodiny ráno na ruské frontě, jižně od ukrajinského města Hulewicze. Pohřben byl na vojenském hřbitově, poblíž kostela v Povursku, hrob číslo 8.


obrázek
Výdej stravy vojákům LIR 10 v pozicích u řeky Stochod na ruském bojišti v létě 1917.


obrázek
Na začátku června 1917 byl z Wattens na frontu vypraven XXVIII. Marschbattailon LIR 10, během průjezdu Cholmem, odeslal jeho voják Josef Kosina své rodině do Turnova tuto pohlednici.


obrázek
Příprava na přesun LIR 10 na jižní bojiště koncem února 1918 ve vesnici Lukovka.


obrázek
Col del Rosso ( 1276 m ) místo bojů LIR 10 v březnu a dubnu 1918.


obrázek
Od 9. května 1918 velel litoměřické 26. LID, pod kterou LIR 10 spadal, čech Feldmarschall-Leutnant Alois Podhajský, na snímku v rozhovoru s císařem Karlem I. v italském městě Casarsa.


obrázek
Bischoflack, dnes slovinská Skofja Loka, místo odkud se LIR 10 v listopadu 1918 přepravil po železnici zpět do vlasti.


obrázek
Čepicový odznak Landwehrinfanterieregimentu Nr.10 .


obrázek
Dne 5.2.2011 jsem navštívil kasárna LIR 10 v Mladé Boleslavi a zjistil jsem, že budova je nevyužita a nezadržitelně chátrá.......



Poděkování:
Zvláštní poděkování za vznik tohoto článku patří panu Vratislavu Hlubučkovi z Neratovic, který v něm umožnil interpretovat části denníku svého dědečka Františka Hlubučka, jehož plné znění si můžete přečíst zde: http://hlubucek.net , v sekci Literární poklesky.
Dále děkuji za poskytnutí materiálů z jejich vlastních sbírek panu Tomáši Větvičkovi a Milanu Janouškovi z Horní Bukoviny, jejichž předci taktéž bojovali v řadách LIR 10 .

_____________________________________________________________________________

Použitá literatura:
Fučík Josef, GENERÁL PODHAJSKÝ, Paseka 2009
Nedorost Libor, ČEŠI V 1. SVĚTOVÉ VÁLCE 1. - 3. DÍL, Libri 2006
Thomas Rudolf, KRIEGSALBUM DER 9er UND 10er SCHUTZEN 1914-1918, Buch und Kunstdruckerei Reichenberg 1931
SVĚTOVÁ VÁLKA SLOVEM I OBRAZEM, Emil Šolc 1916
Michael Skopal, OSUDY ČESKÉHO VOJÁKA V ZÁKOPECH VELKÉ VÁLKY, ZÁPISKY BOHUMÍRA KOČKY, VOJÁKA 10. ZEMĚBRANECKÉHO PĚŠÍHO PLUKU, Z LET 1914 - 1918, Státní oblastní archiv v Zámrsku 2008