Landsturminfanterieregiment Nr.10 Jungbunzlau


Telegrafckým rozkazem pro zemskou obranu, nařízena byla mobilizace dne 26. července 1914. Mobilizace byla provedena podle již v míru do nejmenšího detailu propracovaného, mobilizačního plánu. Mužstvo domobraneckého pěšího pluku číslo 10 se zkládalo z mužstva 1. výzvy, národnosti české i německé. Pluk sestával se ze 4 praporů, z nichž 1.- 3. mobilizoval v Mladé Boleslavi a 4. prapor v Turnově. Dne 28.7.1914 byl prvním mobilizačním dnem. Mužstvo ze všech okresních hejtmanství domobraneckého okresního velitelství číslo 10 nastupovalo službu v tak velikém množství, že přehlídkové komise sotva stačily hlásící se mužstvo prohlížeti a zařaditi tak, že pluk byl již pátým, či šestým dnem na válečném stavu mužstva. Ve stavu pluku na začátku války bylo celkem 121 důstojníků a 3 918 mužů. Pro celý pluk byla připravena výstroj a výzbroj v augmentačních skladištích domobraneckého okresního velitelství číslo 10 a sice pro 1. až 3. prapor se štábem pluku a zákopnickým oddílem v Mladé Boleslavi, pro 4. prapor v Turnově. Vozatajstvo pluku bylo složeno z celkem 150 tažných koní, 4 soumarů a 77 vozů. Ubytování vojáků pluku, až do odchodu na frontu bylo následující: 1. prapor v obecné škole chlapecké v Mladé Boleslavi, 2. prapor v Židněvsi, 3. prapor v Plazích a 4. prapor v Turnově. Od 4. srpna 1914 bylo pokračováno ve výcviku a dovyzbrojování pluku, až do 24. srpna, kdy byly zahájeny ostré střelby, jak na elementární, tak na polní střelnici v blízkém Chlumu. Pluk složil přísahu dne 14.8.1914 na bývalém výstavišti a rozkaz k odjezu do pole přišel dne 23.8.1914 dvacátýšestý den od vyhlášení mobilizace. Následující den pluk odjel po železnici do Krakova, celkem v pěti skupinách první skupina - první prapor, druhá skupina – plukovní štáb, třetí skupina – druhý prapor, čtvrtá skupina – třetí prapor a pátá skupina – čtvrtý prapor jako samostatná skupina. Do Krakova pluk dorazil dne 26.8.1914 a ubytován byl opět odděleně: plukovní štáb , vozatajstvo a první prapor v Krakově, 2. prapor v Lobczově a Zwieciniczi, 3. prapor v Prodniku Červeném a 4. prapor v Prasku Velkym. Pluk zůstal až do 28.8.1914 v Krakově a použil tento čas k dalšímu výcviku v setninách a praporech. V tento den však přišel v 11:45 hod. telefonický rozkaz, že se má pluk přesunout do Lvova v pěti skupinách. Do Lvova pluk dorazil dne 30.8.1914 ve 13:30 hod. Zde byl pluk přidělen k 93. domobranecké pěší brigády v sestavě 11. armádního sboru a obdržel rozkaz odejít do Zboiska, kde mu budou uděleny další rozkazy. Na místě byla pluku přidělena 1. reservní dělostřelecká baterie a reservní jízdní eskadra. Ještě během pochodu, je 31.8.1914 vydán rozkaz k postupu do prostoru Maledura - Zboiska – Zamarstinov, ten den vojáci neobdrželi snídani. Ve 4:55 hod. obdržel pluk od velitelství brigády rozkaz k dalšímu pochodu směrem na Prusy. Zde se měl pluk zásobit vodou a přesunout se dále do Zamrstinova, kde měl být ubytován. Poté co pluk dosáhl Zamrstinova, byl vydáván oběd, avšak chléb mohl být vydán vojákům jen částečně, protože vozatajstvo bylo již na dalším postupu. Velké procento vojáků bylo po náročném pochodu postiženo poraněním nohou od obuvi a také značným úbytkem sil. Ubytování v Zamrstinově bylo pouze provizorní na místních pastvinách, pod stanovými celtami, tak aby byl pluk připraven k okamžitému postupu. Dne 1.9.1914 pluk obdržel rozkaz k pochodu do Malechowa, kde měl tábořit, avšak již v 11:45 hod. byl vydán další rozkaz, k pochodu do Brzuchowice. Zde pluk zastihla zpráva, že rakousko-uherské síly se nadále nebudou pokoušet držet Lvov a ustoupí směrem přes Weresznici. Úkol 93. domobranecké pěší brigády byl zajištění hladkého ústupu týlových jednotek směrem na sever a udržení opěrného bodu Brzuchowice a severního lesa severozápadně od Rezny Polske, až do 15:00 hod. a potom ustoupit společně s 23. pěší brigádou. Dne 2.9.1914 pluk nastoupil k pochodu podél severního okraje trasy Lvov – Rezno Polske, lesní cestou ke statku severně od Rusky, kde se utábořil. Následujícího dne pluk ustupoval po trase Wrocóv – Mshana – Zaluže – Kamenobrod, kde si vojáci krátce odpočinuli. Vlivem spěšného ústupu se trén opozdil a tudíž nebylo z čeho vydat vojákům stravu a proto velitel pluku nařídil uvařit jednu masovou konzervu z nouzových zásob každého vojáka, které si nesl. Ve 14:30 hod. již pokračoval ústup směrem na Muszilovice a Novosilky. Do Novosilek dorazili vojáci v 9:20 hod. zcela vyčerpaní a na pokraji sil, zde se utábořili a zřídili strážní stanoviště naproti Bortiatynu a na výšinách jižně od osady. Dne 4.9.1914 hlásilo plukovní velitelství , že pluk je následkem dlouhých namáhavých pochodů a nedostatečného stravování, zcela vyčerpán. Odpověď z velitelství brigády zněla: „ Do 5.9.1914 6 hod. hlásiti, jest-li pluk jest k operacím způsobilý.“ Následkem těchto událostí, byl pluku dopřán ve dnech 5. a 6.9.1914 odpočinek. Následující den, 7.9.1914 byl pluk určen jako záloha armádního sboru a měl se v 6:00 hod. přesunout na Berdychovo a pak dále do Dobrostan, kam dorazil ve 21:30 hod. opět po celodenním pochodu. Utábořil se pod stany na severozápadní straně osady. Dne 8.9.1914 v 5:15 hod. došel rozkaz z brigády k útoku na ruské pozice u vesnice Wielkopole, kterého se účastnil 1., 3., a 4. prapor LstIR 10. Druhý prapor zůstal zpět, jako divisijní záloha. Útok trval až do večerních hodin a přesunul se na výšiny jižně od Wielkopole. Následně se pluk přeskupil na výšinách západně od Seredniho Hrobu a byly sečteny ztráty, které byly velké. Dne 9.9.1914 útočil druhý prapor od výšin Seredniho Hrobu přes kótu 301, ostatní tři prapory útočí od západu směrem na Stram. Při útoku pluk čelil silné dělostřelecké palbě, přičemž boj trval opět do večerních hodin a vojáci byli nuceni nocovat v dosažených pozicích. Dne 10.9.1914 zůstal pluk v záloze, ale již následujícího dne podnikl útok na Mshanu, který trval celý den až do 22:00 hod. kdy byl vydán rozkaz k odpoutání se od nepřítele a ústup byl veden směrem na Kamieny Brod. V následujících dnech ústup pokračoval přes Weisenberg – Tuczany – Laszky, až do Bertianu. Dne 13.9.1914 ve 3:00 hod. následoval další ústup přes Sadowa Wisznia do Mosčisky, kde se pluk utábořil. Následující den od 5:00 hod. ústup pokračoval po trase Sadska Wola – Medyka – Hurka – Bukovice a dále pak 15.9.1914 pluk dorazil do Žurawice, kde tábořil společně s LstIR 19 a LstIR 35. Dne 20.9.1914 byl pluk vyjmut ze sestavy 93. pěší domobranecké brigády a podřízen pevnostnímu velitelství Přemyšlu.

Voják Festungsartillerieregimentu Nr. 3 Rechnungs-Unteroffizier Josef Sajdl o této době píše: „ Posádka pevnostní čítala asi 140 000 mužů, ponejvíce německé a maďarské národnosti. Čechů bylo asi 12% . Z českých pěších pluků byl zde celý 10. domobranecký pluk mladoboleslavský, který se do Přemyšlu dostal nedopatřením vyššího velitelství......... „

V 9:00 hod. pluk nastoupil k pochodu ze Žuravice, která již náležela k vnějšímu pevnostnímu pásu, přímo do Přemyšlu, vojáci byli ubytováni v táboře číslo 1 – Zasanie. Dne 23.9.1914 v 10:00 hod. odjel 4. prapor do Dynowa, jako doprovod transportu muničních vozů, cestou došlo k menší přestřelce s kozáky. Dne 24.9.1914 odešel 3. prapor jako posádka 3. obranného okruhu a následující den byl zbytek pluku vyčleněn jako posádka 4. obranného pásma v oblasti Siedlisky. Podřízen byl General Majorovi Webrovi, který okamžitě vydal rozkaz k útoku, přičemž plukovní štáb, 1. a 2. prapor mají zaútočit na Velky Las. Čtvrtý prapor pak měl útočit na výšinu Medyka, útok však nakonec nebyl proveden, vzhledem ke zdržení celé akce. Vojáci se pak do svých ubikací vrátili až v časných ranních hodinách. Boje se pak staly pozičními, avšak 4. října 1914 byl podniknut výpad směrem na Pruduch . Pluk nastoupil v 15:00 hod. od Zaranic k pevnosti číslo 10 a dále v 6:15 hod. na silnici Mackowice – Kosienice. V 7:00 hod. dosáhl přední voj Mackowice a postoupil v rojnici, až na kraj výšiny, jižně od Kosienice. Zde se střetl s nepřítelem, který obsadil kraj vesnice, do bojů se zapojili i dvě houfnicové baterie, jako dělostřelecká podpora pluku. Východně od Mackowic byl zřízeno i plukovní obvaziště, kde byli provizorně ošetřeni ranění. Kolem poledne se podařilo v urputném boji zatlačit ruské pravé křídlo, ale s přibývajícím časem, začal nepřítel získávat převahu a nakonec bylo rozhodnuto o ústupu, do výchozího postavení. První z boje bylo staženo dělostřelectvo, dále ustupovali zdravotníci s raněnými a následně jednotlivé prapory. Krytí měla zajišťovat jedna setnina 4. praporu, umístěná na výšině východně od Mackowic. Pluk se shromáždil na okruhu opevnění pevnosti a svých ubikací dosáhl v 7:00 hod. Ztráty čítaly zhruba 50 mrtvých a 200 zraněných vojáků.

Voják Festungsartillerieregimentu Nr. 3 Rechnungs-Unteroffizier Josef Sajdl o této době píše: „ Pamatuji si jak po boji u Maczkowic přišel ke mně známý krajan od 10. domobraneckého pluku boleslavského a všecek udiven vypravoval, že ze řad Rusů bylo slyšeti volání: Bratři Češi, nestřílejte do nás a přeběhněte k nám! Ruka se mi, říkal, zachvěla a nedal jsem již ani rány. Přemýšleli jsme o tom a po debatě přišli k tomu, že v řadách Rusů je mnoho Čechů - ruských to poddaných......... „

Již 7.10.1914 však nepřítel zaútočil na východní straně pevnosti a pluk postupoval přes Kravnik do Siedlisky, kde byl podřízen místnímu obrannému pásmu, až do 28.1.1915. Od 29.1.1915 střežil pluk jihovýchodní část obranného pásma pevnosti, se dvěma dopředu posunutými postaveními. Dne 10.2.1915 byl podniknut ještě menší pokus o výpad, ale vesměs již vysílení obránci neměli sílu, ani prostředky k akcím většího rozsahu. Se stále se zmenšujícími se příděly potravin pro vojáky se tlumily i veškeré protiakce a aktivita byla omezena na občasné dělostřelecké přestřelky a hlídkovou činnost. Dne 18.3.1915 obránci zmobilizovali poslední zbytky sil a pokusili se o průlom, LstIR 10 se dle rozkazu shromáždil v 10:00 hod. u Pikulice a odešel ve svazku brigády do Jaksmanice, kde byl určen jako armádní záloha. Dne 19.3.1915 pluk obdržel na pochodu do Siedlisky rozkaz od polního podmaršálka Tamášyho, kterému byl podřízen, aby obsadil z obou stran pevnosti komplexu I. K tomuto byl vyčleněn 1. a 3. prapor a 2. papor byl ponechán v Siedlisce, jako záloha. Již druhý den, však byl celý prapor stažen do barákového tábora v Siedlisce, kde setrval až do vydání pevnosti Rusům, dne 23.3.1915. Pluk byl odveden do ruského zajetí, přičemž byli v Dobromilu odděleni důstojníci od mužstva. Důstojníci byli odvezeni po železnici 25.3.1915 přes Lvov, Kijev, Moskvu, do Orenburgu. Mužstvo do zajateckých táborů, mimo jiné v Omsku na Sibiři.


obrázek
Snímek vojáků I. marschkompagnie Landsturminfanteriereimentu Nr.10 pořízený v Mladé Boleslavi na začátku ledna 1915. Tato marška se ke svému pluku, do neprodyšně obležené pevnosti Přemyšl, nikdy nedostane......

obrázek
Nákres boje v prostoru Mackowice – Kosienice, který LstIR 10 podstoupil během výpadu, při prvním obléhání pevnosti Přemyšl ruskými vojsky 4. října 1914. Náčrtek si do svého denníku zaznamenal velitel LstIR 10 Oberst Josef von Vest.

obrázek
Pohlednice odeslaná vojákem Ersatzkompagnie Landsturminfanteriereimentu Nr.10 z Wattens.

obrázek
Otisk plukovního razítka z kroniky Landsturminfanteriereimentu Nr.10.

Věnování:
Rád bych tento článek věnoval svému pradědečkovi Josefu Domalípovi ( Landsturminfanterieregiment Nr. 10 )

_____________________________________________________________________________

Použitá literatura:
Regiments Tagebuch Landsturminfanterieregiment Nr. 10, uložený ve Vojenském historickém archivu Praha
Josef Sajdl, OBLEŽENÍ A PÁD PŘEMYŠLU, Nákladem vlastním 1925