CZDE

Spolky c.k. vojenských vysloužilců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku


Pro připomenutí generacemi neprávem opomíjeného hrdinství našich předků, bývalých vojáků c. k. armády, prokázaného bezpočtukrát na všech bojištích mnohých válek a bitev v minulosti vybojovaných, pro připomenutí jejich statečnosti, s níž často hleděli smrti do tváře a přesto věrně a neochvějně stáli v řadách vojsk pod císařským praporem k obraně své vlasti, pro připomenutí jejich hrdosti, s níž tito dříve udatní bojovníci později oblékali slavnostní uniformu vojenského vysloužilce, pro připomenutí jejich ušlechtilosti a obětavosti, s níž se starali o své nemohoucí a nemocné druhy, pro připomenutí jejich věrnosti, s níž stáli při sobě až do svého posledního dne, pro připomenutí památky našich pradědů a dědů, vojenských vysloužilců, a pro naši hlubokou úctu a obdiv k nim, ve snaze přispět k oživení tradic spolkového života vojenských vysloužilců, rozhodli jsme se založit občanské sdružení, které by bylo věnováno právě jen a jen c. k. vojenským vysloužilcům. V roce 2011 vzniklo z podnětu Mgr. Jindřicha Lipeckého sdružení několika kamarádů, kteří si začali říkat Svaz c.k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české. Kromě zájmu o historii se zaměřením na období existence rakousko-uherské monarchie se jedním z hlavních cílů stalo vyhledávání a záchrana pomníků z období rakousko-uheské monarchie. Zejména pak pomníků vojákům, padlým v první světové válce a pomníků na památku císaře Františka Josefa I. V roce 2012 se Svaz c.k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české přetransformoval na občanské sdružení a začal intenzivně pracovat na několika projektech záchrany pomníků a hrobů z první světové války. Již ve druhém roce působení svazu se podařilo nalézt a opravit pomník padlému vojáku Rudolfu Richterovi na vrchu Schweidrich u Šluknova, upravit pomník padlým vojákům v Novém Hraběcí, zrekonstruovat náhrobní kříže vojáků pohřbených na šluknovském hřbitově a ve Filipově obnovit pomník turnerům, padlým ve Velké válce. V roce 2013 následovala úprava a označení hrobu pruských vojáků, zemřelých během prusko-rakouské války roku 1866 v Benátkách nad Jizerou, rekonstrukce pomníku padlým na městském hřbitově ve Varnsdorfu, obnova pomníku k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. ve Šluknově a pomníku básníka Theodora Körnera tamtéž. Aktivita svazu na tomto poli se nezastavila ani v roce 2014, kdy se podařilo zrestaurovat pomník padlým ve Studánce u Varnsdorfu, odhalit repliku původní pamětní desky padlým turnerům ve varnsdorfské tělocvičně, obnovit pomník padlým v Rožanech u Šluknova a v Nové Chřibské. Rozpracovány jsou projekty rekonstrukce pomníků padlým ve Valdeku u Šluknova, Rumburku, Filipově, Rybništi, Království u Šluknova, Mikulášovicích a další. V situaci, kdy je většina pomníků a hrobů ve velmi neutěšeném stavu, je to práce velice náročná na čas i finanční prostředky. Proto je potěšující, že v úsilí, které Svaz vyvíjí, nejsou členové tohoto sdružení osamoceni a postupně se do této činnosti zapojují další jednotlivci i organizace. Působnost Svazu se těsně po jeho vzniku omezovala na Severní a Střední Čechy, ovšem s přibývajícím časem se působnost rozšířila i na Moravu a plánováno je pokrytí i dalších regionů.


Stručná historie vzniku spolků

Od konce 18. století postupně přebírala rakousko-uherská monarchie odpovědnost za vojenské vysloužilce, většina řadových vysloužilých vojáků přesto končila nedůstojně. Armádu opouštěli buď ve vysokém věku, nebo jako invalidé a jejich zapojení do civilního života nebylo snadné. Většina z nich byla nucena zajišťovat si obživu žebrotou. První snahy o vybudování invalidního a penzijního zabezpečení vznikly ve dvacátých letech 19. století v Uhrách a postupně byly přejímány v ostatních korunních zemích monarchie. Týkaly se však jen nepatrného počtu vysloužilců. Císařské nařízení č. 266 z 19. prosince 1853 dalo zákonný rámec začleňování vysloužilých vojáků a poddůstojníků do civilního života - vysloužilci, pokud uměli číst, psát a počítat, měli možnost nastoupit na místa sluhů a nižšího manipulačního personálu u státních úřadů a ve všech státem zřizovaných institucích, množství zájemců však značně převyšovalo počet nabízených míst. Nový branný zákon z prosince 1868 umožňoval zaměstnat ve státní službě jen poddůstojníky a řadoví vojáci zůstali opomenuti. Tento neutěšený stav byl hlavním impulsem pro zakládání vysloužileckých spolků. Většina spolků však byla zakládána až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století podle vzoru německých spolků jako dobročinné a charitativní stavovské organizace, finančně podporující své členy v době nemoci a v případě úmrtí. Až na výjimky byly určeny pouze pro poddůstojníky c. a k. armády a námořnictva do hodnosti šikovatele či strážmistra. Činnost spolků byla regulována stanovami, vypracovanými na základě znění spolkového zákona z 15. listopadu 1867 a schvalovanými v Čechách a na Moravě místodržitelstvími, v rakouském Slezsku zemskou vládou. Vzhledem k tomu, že byly sepisovány podle stanov jednotlivých zemských svazů, byla jejich náplň téměř identická a lišila se jen podle místních podmínek. Představu o společenském významu i velikosti organizace ilustruje zpráva o slavnosti uspořádané 8. července 1912 v Těšíně u příležitosti 40 let trvání zdejšího spolku, kdy se slavnostního průvodu zúčastnilo přes 800 veteránů z více než 20 spolků z rakouského Slezska a Moravy.