CZDE

Leutnant Ladislav Petružálek


Můj dědeček se jmenoval Ladislav Petružálek a narodil se 19.5.1882 v Mladé Boleslavi. První světová válka jej zastihla v Praze, kde studoval medicínu na Universitě Karlově. Měl nedostatek financí a proto studium přerušoval aby vydělal potřebné peníze a mohl ve studiu pokračovat. V době vypuknutí první světové války mu bylo 32 let. Povolán byl v předvečer vyhlášení války Srbsku dne 27.7.1914 k Pěšímu pluku číslo 102 ( Infanterieregiment Nr. 102 ) do Benešova u Prahy. Protože měl za sebou sedm úspěšně absolvovaných semestrů na lékařské fakultě, postupně po řadě vojenských kurzů získal titul válečného doktora. Následně byl odeslán bojovat na srbskou frontu, dále na ruskou, kde na začátku roku 1915, během bojů v Karpatech, velmi těžce onemocněl následkem zimy, nedostatku jídla a všeobecně špatných podmínek.

Z tohoto důvodu byl odeslán do vojenského lazaretu v Opavě ( MILITÄRBARACKENSPITAL der K.K. Schlesien Landesregierung ), kde se léčil několik měsíců se zánětem pohrudnice. Během léčení se zde děda stihl i oženit s Emmou Jüttner, dcerou místních sudetských Němců, která v opavském lazaretu pracovala jako zdravotní sestra. Obřad proběhl dne 3.7.1915 v Opavě. Po rekonvalescenci se vrátil k Infanterieregimentu Nr.102, jehož náhradní prapor byl mezi tím přesunut z Benešova do maďarské Bekescaby. Odsud pak putoval na rozkaz rakousko-uherského ministerstva války na italskou frontu, kde mu byla dne 23. listopadu 1917 udělena bronzová Vojenská záslužná medaile Signum laudis s meči, kterou přebral od velitele IV. praporu 51. pěšího pluku. Na udělené vyznamenání byl děda náležitě hrdý a v jeho poválečné korespondenci s úřady, nikdy neopoměl zmínit, že je jeho nositelem. Tehdejší režim si však po převratu pospíšil a již 10.12.1918 vešel v platnost zákon, který zakazoval bývalým frontovým vojákům veřejně nosit tato vyznamenání.

V dopise, který děda adresoval Minesterstvu národní obrany píše : „ Sloužil jsem deset roků u vojska ( s jednoroční službou ) od roku 1914 do roku 1923 a zúčastnil jsem se bojů na frontě srbské, ruské, italské, polské a maďarské. Na posledních třech frontách jako zdravotní důstojník ve funkci lékaře praporu. Všude jsem sloužil k úplné spokojenosti svých představených a to i za nejtěžších podmínek. Na italské frontě jsem byl vyznamenán Signem laudis za statečnost a obětavost před nepřítelem…….„


V dědově korespondenci, jsem našel i krátkou zmínku o jeho účasti v 11. bitvě na řece Soče, která probíhala od 18.8 do 18.9.1917 : „ Na italské frontě, již jako zdravotní poručík ve funkci Battailons-chefarz, jsem během italské 11. ofenzivy na řece Soče velel samostatné zdravotní stanici, s více, než 100 těžce raněnými vojáky…….„

Jak je patrné z identifikační karty, konec války zastihl dědečka v Hartbergu ve Štýrsku u náhradního praporu 102. pěšího pluku v hodnosti Leutnanta. Po rozpadu monarchie se dědeček v listopadu 1918 vrátil do vlasti a již v lednu 1919 byl zařazen do stavu československého 48. pěšího pluku ve funkci šéflékaře a účastnil se bojů na Těšínské frontě proti Polákům a také proti Maďarům, kteří vyhlásili republiku rad a ohrožovali Slovenské území.

Bohužel situace v tehdejší Československé armádě pro bývalé důstojníky rakousko-uherské armády nebyla dobrá a tak i vojenská kariera mého dědečka končí. Z armády odchází v roce 1923, jako praporní lékař III. praporu 25. pěšího pluku dislokovaného ve Zvoleni v hodnosti kapitána. Ještě jednou se pokusil do armády vrátit a to v roce 1938 před obsazením Československa Hitlerem, kdy hrozil ozbrojený střet s Německem. Bohužel ani v této krizové situaci nevyužil tehdejší režim zkušenosti, které nabízel pro obranu republiky a odmítl jej. Téměř po celou dobu Druhé světové války, byl děda totálně nasazen v německém Watenstedtu, Salzgitteru a Braunschweigu, kde pracoval jako táborový lékař v lágru pro totálně nasazené a závodních ošetřovnách. Na konci roku 1944, po spojeneckém náletu na Braunschweig, děda utekl a do konce války se tam již nevrátil. Šťastně se dočkal konce války v pronajatém domě na jižní Moravě a po odsunu sudetských němců, kdy byl náhle v pohraničí nadbytek nemovitostí, si splnil sen a zakoupil dům na samotě. K lékařské praxi se již do konce života nevrátil a věnoval se záměru s kterým odlehlou samotu kupoval - chovu drobného hospodářského zvířectva. Příležitostnou lékařskou pomoc lidem v okolí, však nikdy neodmítl. Po druhé světové válce moje maminka s babičkou vzali všechna vyznamenání, která dědeček získal a protože symboly rakousko-uherské armády byly velmi podobné těm nacistickým, zakopaly je v nedalekém lese.

Bohužel se nedochovaly ani deníky, které si dědeček psal a zachránit se podařilo jen pár fotografií. Ladislav Petružálek Leutnant rakousko-uherské armády a kapitán československé armády v.v. zemřel 21. srpna 1969 v Dolním Podluží ve věku 87 let, urna s jeho popelem byla pohřbena na pozemku jeho domu, kde odpočívá nedaleko svých vyznamenání, která získal v boji.



obrázek
Pobytová přihláška pražského policejního sboru, ze které lze vyčíst, že M.U.C. ( kandidát veškerého lékařství ) Ladislav Petružálek se v květnu 1912 přihlásil k trvalému pobytu na Královských Vinohradech 671 u paní Antonie Doležalové. Domnívám se, že se jedná o dnešní Bělehradskou ulici v Praze, tato přihláška byla později důvodem jeho zařazení k pěšímu pluku číslo 102.


obrázek
Děda, před Velkou válkou, jako student lékařské fakulty c.k. české university Karlo-Ferdinandovi v Praze.


obrázek
Kasárny Pěšího pluku č. 102 v Benešově u Prahy, kam děda na začátku války rukoval.


obrázek
MILITÄRBARACKENSPITAL der K.K. Schlesien Landesregierung stával v Opavě, na pravé straně Těšínské ulice, směrem do centra města. Jeho přízemní dřevěné budovy sloužily po válce jako chudinská obydlí, až do roku 1930, kdy byly strženy.


obrázek
Děda během pobytu v opavském lazaretu. Na fotografii vedle něj stojí jeho první manželka, se kterou se zde seznámil a která zde pracovala jako zdravotní sestra.....


obrázek
Děda ( jako jediný v civilu ) po doléčení na dvoře Opavského lazaretu.


obrázek
Děda v hodnosti Kadett Feldwebla, se svojí první manželkou v srpnu 1915 v Opavě.


obrázek
Ladislav Petružálek v hodnosti Kadett Feldwebla na fotografii ze srpna 1916, těsně před svým povýšením na Fähnricha.


obrázek
Ladislav Petružálek v hodnosti Leutnanta na fotografii z léta 1917.


obrázek
Ladislav Petružálek v hodnosti Leutnanta na fotografii z července 1918.


obrázek
Identifikační karta dědy z konce války.


obrázek
Detail z kmenového listu, kde je zaznamenáno udělení řádů.........


obrázek
Dvě vyznamenání, která děda obdržel: Vojenská záslužná medaile ( Signum laudis ) na stuze válečného záslužného kříže s meči a Karlův vojenský kříž


obrázek
Ladislav Petružálek se svojí první manželkou, v uniformě Československé armády a hodnosti poručíka, na fotografii z jara 1919.


obrázek
Děda ( uprostřed v bílém ) v roce 1942, s totálně nasazenými dělníky, kterým zajištoval základní lékařskou péči, v německém Braunschweigu.



Přehled dosažených hodností v Rakousko-uherské armádě:
16.9.1907  Einjährigfreiwilliger titular Gefreiter
22.7.1910  Einjährigfreiwilliger titular Korporal
1.10.1914  Einjährigfreiwilliger titular Zugsführer
1.8.1915    Kadett in der Reserve
1.9.1916    Fähnrich in der Reserve
1.1.1917    Leutnant in der Reserve
Přehled dosažených hodností v Československé armádě:
1.7.1919   Nadporučík
1.1.1922   Kapitán