Varnsdorf, pomníky a Velká válka


Pomník císaři Fantišku Josefovi I. byl vybudován při příležitosti jeho 70. narozenin, Svazem důstojníků v severních Čechách. Pomník byl slavnostně odhalen dne 19. srpna 1900 před školou v 5. okrese, na žulovém podstavci z černé švédské žuly bylo vytesáno věnování a heslo Františka Josefa I. : " Viribus Unitis". Na obelisku, který se z podstavce zvedal byl znázorněn císařův portrét, ve stylu bronzové medaile ovinuté vavřínovými ratolestmi a vrchol pomníku tvořila císařská koruna. Pomník byl odhalen po proslovu nadporučíka Max Heyssler-Bensena, za účasti důstojníků, vojenských vysloužilců, významných osob veřejného života i široké veřejnosti.
V roce 1902, byl Iniciativou varnsdorfského Spolku vojenských vysloužilců k jeho 50. výročí trvání, ve městě vybudován pomník padlým vojákům, v uplynulých válkách. Pomník byl umístěn na Hlavní ulici, zhruba v úrovni domu číslo popisné 504 a měl tvar komolého jehlanu, na vrcholu zakončeným kulovitým útvarem, stylizující dělovou kouli, na stupňovité patě jehlanu pak byla umístěna dvouhlavá orlice. Pomník nesl ve své vrchní části nápis: " Unseren für Vaterland gefallenen Kameraden errichtet Militäer veteranen Verein Warnsdorf 1902 " , ve střední části, byl umístěn nápis: " Den tapferen Streitern für Pflicht und ehre ". Na obou stranách pomníku byly zaznamenány jména padlých z rakousko-italské a rakousko-pruské války. Pomník byl slavnostně odhalen v neděli 17. srpna 1902, za účasti významných osob místního společenského života, ale i prostých občanů. V době, kdy byl pomník vybudován si nikdo nedokázal představit, že již za dvanáct let zachvátí svět válečný konflikt, jenž rozsahem a intenzitou překoná všechny dosavadní války.
První světová válka vypukla po atentátu na následníka trůnu Rakousko-uherské monarchie, Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku v Sarejevu, hlavním městě Bosny, které navštívili. Atentát byl spáchán dne 28. června 1914 bosenskosrbským anarchistou Gavrilo Principem, který byl ovládán srbskou vládou. V důsledku těchto událostí, zaslalo Rakousko-Uhersko srbskému království ultimátum a po nesplnění jeho podmínek, které mimo jiné výrazně omezovaly suverenitu tohoto státu, podepsal dne 25. července 1914 ve večerních hodinách císař František Josef I. rozkaz o částečné mobilizaci osmi armádních sborů, včetně IX., kterému podléhaly i dva pluky, do kterých nejčastěji rukovali občané Varnsdorfu a okolních obcí. Zdejší muži, byli povoláváni zejména k pěšímu pluku číslo 42, který měl domovskou posádku v Terezíně a zeměbraneckému pěšímu pluku číslo 9, který měl domovskou posádku v Litoměřicích. Vzhledem k tomu, že 25. červenec 1914 připadl na sobotu, odjezd po železnici ke svým posádkám, zahájili povolaní muži až v pondělí 27. července. Infanterieregiment Nr. 42 zahájil svou válečnou pouť tažením proti Srbsku, naopak Landwehrinfanterieregiment Nr. 9 proti Rusku. Záčátek války byl na frontách, ale hlavně v týlu, charakterizován obrovským strachem ze špionáže, provázený zatýkáním osob z rizikových zemí a mnohdy i domácího obyvatelstva, obviněného z této podvratné činnosti. Na začátku srpna 1914 byli ve Varnsdorfu zatčeni dva srbští občané, podezřelí ze špionáže - 35 letý Jiří Vasil z Ochridy a 31 letý Boryslav Milenkovič z Glavice.
Po počátečním optimizmu v odhadech vývoje a délky trvání válečného konfliktu, přišlo vystřízlivění, které zažili především vojáci na frontách. Srbsko, které bylo podceňováno, odolávalo útokům rakousko-uherské armády, za vydatné materiální pomoci poskytované mocnostmi Dohody. Prvními raněnými a padlými z Varnsdorfu, byli právě vojáci Infanterieregimentu Nr. 42 na srbské frontě, kteří na bojiště dorazili v polovině srpna 1914. O něco lépe se vedlo varnsdorfským vojákům u litoměřického LIR 9, kteří se do bojů zapojili na ruské frontě koncem srpna 1914. V bojích u Komarowa se jim podařilo společně s dalšími jednotkami rakousko-uherské armády donutit nepřítele k ústupu, ale ztráty pohybující se kolem 60% byly hrozivé.
Stálou posádku Rakousko-Uherské armády tvořily ve Varnsdorfu od roku 1915 pouze odloučené části náhradního praporu Landwehrinfanterieregimentu Nr. 7, který byl umístěn v Rumburku. I v relativně klidném týlu začaly na civilní obyvatelstvo doléhat důsledky války, po počátečních optimistických zprávách z fronty, začaly přicházet zprávy o zraněných a padlých vojácích. V zápětí do města přijely první vlaky s raněnými a s jejich přibývajícím počtem musely být zřizovány provizorní lazarety. Tato situace se netýkala jen samotného města Varnsdorfu, ale i okolních obcí. V samotném Varnsdorfu byl zřízen rezervní špitál v budově školy ve III. okrese. Nejvíce raněných za celou dobu války, zde bylo umístěno na začátku července 1915, kdy do Varnsdorfu dorazil vlak se 33 raněnými, kteří byli umístěni jak v reservním špitále, tak ve zdejší nemocnici. Celkový počet raněných vojáků v rezervní nemocnici dosáhl počtu 106 a v nemocnici 67 osob. Tento počet raněných ve Varnsdorfu, již nebyl až do konce války překročen. Pro rekonvalescenty byly pořádány místními občany různé dobročinné akce, např. dne 12. června 1915 časně odpoledne, bylo pro 90 raněných vojáků připraveno na městském statku pohoštění, kloboučnicí paní Sieber a zubním lékařem Karlem Apltem. Vojáci byli pohoštěni kávou se zákusky a také jim bylo předáno přes 1000 kusů cigaret z uspořádané sbírky. Přítomní ranění vojáci byli nejrůznějších národností, zastoupeni byli Němci, Poláci, Slováci, Maďaři, Chorvati, Rumuni a Bosňáci. Po pohoštění se všichni odebrali do kina, kde byl umožněn paní Fridoline Pietsch, volný vstup raněným nejen na večerní produkci, ale i na následující produkce ve středu a sobotu.
Se zradou Itálie, která vstoupila 23.května 1915 do války po boku mocností Dohody, začaly válečné útrapy doléhat velmi kriticky na vojáky v poli, i civilní obyvatelstvo. V důsledku námořní blokády Ústředních mocností, začaly v monarchii docházet suroviny a také se projevily obtíže v zásobování potravinami. Dne 9. října 1916 byla ve Varnsdorfu zřízena válečná kuchyně, kde bylo možno zakoupit teplý oběd za částku 35 haléřů. Jídelní lístek prvního týdne vypadal následovně: v pondělí zeleninová polévka a brambory s rajskou omáčkou, v úterý bramborová polévka a jáhelná kaše, ve středu kmínová polévka a brambory se zelím, ve čtvrtek nudlová polévka a fazole, v pátek kmínová polévka a knedlíky polité povidly, v sobotu polévka chlebová a brambory s gulášem.
Od druhé poloviny roku 1915 se započalo s veřejnými sbírkami, kdy se shromažďovaly pro vojáky v poli teplé vlněné oděvy, kuřivo i potraviny. Také byly organizovány akce, které apelovaly na vlastenectví občanů a měly za cíl získání finančních prostředků. Například 17. října 1915, byl pobíjen dřevěný městský erb ocelovými hřeby, přičemž byl vybírán dobrovolný finanční příspěvěk. Dále byly upisovány válečné půjčky a organizovány další akce, které měly podpořit probíhající válečný konflikt tak, aby se pomyslný jazýček vah přiklonil na stranu monarchie a jejích spojenců. Pro absolutní nedostatek barevných kovů, došlo k rekvírování zvonů varnsdorfských kostelů, dále byly od prostých občanů vybírány zlaté snubní prsteny, výměnou za železné a totéž se praktikovalo například i u mosazných moždířů.

Článek je ve výstavbě a nadále se upravuje..........

obrázek
Slavnostní odhalení pomníku císaři Fantišku Josefovi I. před varnsdorfskou školou v roce 1900.

obrázek
Původní podoba pomníku padlým ve Warnsdorfu z roku 1902, stavbu dle návrhu městského stavitele Antona Möllera, realizovala firma Spölgen ze Šluknova.

obrázek
Spolek vojenských vysloužilců, jehož iniciativou byl ve Varnsdorfu vybudován pomník padlým vojákům, při svém pochodu k 60. výročí založení spolku, po dnešní Národní ulici v roce 1912.

obrázek
Odznak varnsdorfského spolku vojenských vysloužilců.

obrázek
Vojáci asistenční roty zeměbraneckého pluku číslo 7 rakousko-uherské armády, ve Varnsdorfu, při návratu z cvičiště.

obrázek
Výkaz ztrát vydávaný Rakousko-Uherským ministerstvem války, přinesl ve svém devátém čísle z 12.9.1914 zprávu o zranění varnsdorfského občana, titulárního Zugsführera Josefa Ernsta, který byl umístěn do záložní nemocnice v Nevesinje s prostřelenou pánví. Zařazen byl u Infanterieregimentu Nr. 42 a zraněn byl při těžkých bojích na řece Drině, proti srbské armádě.

obrázek
Patrioticky vyzdobený interiér Varnsdorfské školy ve III. okrese, která sloužila během První světové války, jako lazaret.

obrázek
Pohřeb infanteristy Štefana Davida z Blahutovic, vojáka Infanterieregimentu Nr. 100, který zemřel na následky střelného poranění, ve varnsdorfském špitálu dne 26.5.1915. Pohřební průvod je zachycen, před domem č.p. 56 na rohu ulic Nemocniční a Petra Bezruče.

obrázek
Vojenské lazarety začaly vznikat i v okolí Varnsdorfu, například v Dolním Podluží, v čísle popisném 371.

obrázek
Po První světové válce, byl také v Dolním Podluží, vybudován pomník jejím obětem, který nese nápis: "UNSEREN TOTEN IM WELTKRIEGE 1914 – 1918 EHRE UND DANK DER HEIMAT". Na místním hřbitově se prakticky v nezměněné podobě dochoval do dnes.

obrázek
Vojáci a pomocný personál, před školou ve III. okrese, která sloužila během První světové války, jako lazaret.

obrázek
V roce 1916 docházely, v důsledku války, Rakousko-Uhersku suroviny, proto probíhaly veřejné sbírky, kdy se shromažďovalo vlněné oblečení a kaučuk. Skupina převážně dětí je zachycena při jedné z těchto akcí v prostoru mezi městským úřadem a tělocvičnou v pozadí již neexistující dům číslo popisné 481.

obrázek
Dřevěný městský erb, který byl 17. října 1915, na varnsdorfském náměstí, v rámci dobročinné akce, pobíjen ocelovými hřeby. Výtěžek této akce činil 3 000 korun a byl poukázán na účet úřadu pro péči o válečné poškozence.

obrázek
Další z branných štítů, který byl pobíjen hřeby pro dobročinné účely, tentokrát v podání varsdorfské reálky z roku 1917.

obrázek
Vojáci Infanterieregimentu Nr. 42, v jehož řadách bojovala většina občanů Varnsdorfu. Sedící - Josef Kaufmann ze Studánky, padl na ruské frontě dne 19.6.1915 u vesnice Podzamcze. Zcela vlevo - jeho bratr Heinrich Kaufmann, padl na ruské frontě dne 14.11.1915 u vesnice Budky.

obrázek
Podoba pomníku padlým v první světové válce, na studáneckém hřbitově, při mé návštěvě dne 27.11.2010. Jména padlých občanů, kteří položili život, za svou tehdejší vlast, si již nepřečteme, pomník se stal cílem vandalismu.

obrázek
Situace v zásobování potravinami v roce 1917, již byla kritickou a nekonečné fronty při jejich prodeji, každodenní realitou.

obrázek
Poválečný projekt na rozšíření varnsdorfského památníků padlým, architekta Dolleschala z Nového Boru, zahrnoval mimo jiné instalaci osmi kamenných desek, obklopujících památník do půlkruhu, na které bylo vepsáno 800 jmen padlých vojáků z Varnsdorfu.

obrázek
Slavnostní odhalení rozšířeného pomníku o svatodušních svátcích roku 1925.


obrázek
Sklenice s motivem varnsdorfského pomníku, připomíná jeho slavnostní odhalení dne 31. května 1925.

obrázek
Další pomník odhalený roku 1925, stojí na varnsdorfském hřbitově. Dříve jej zdobil zlatý nápis "ALLE UNSEREN GEFALLENEN UND VERSTORBENEN HELDEN 1914 - 1918", při mé návštěvě dne 27.3.2011 jsem shledal, že z památníku zbývá jen torzo.

obrázek
Pomník se v následujících letech stal místem setkání válečných veteránů.


obrázek
Odznak veterána Infanterieregimentu Nr. 42, ke kterému rukovala během První světové války značná část varnsdorfských mužů.



Poděkování:

Zvláštní poděkování za vznik tohoto článku patří paní Marii Henke ze Studánky u Varnsdorfu, která ochotně poskytla materiály, ze svého rodinného archivu. Dále tímto děkuji panu Milanu Vašíčkovi z Císařského, který poskytl materiál z jeho sbírky.

_____________________________________________________________________________

Použitá literatura:
Kolektiv autorů, VARNSDORF MĚSTO PRŮMYSLU A ZAHRAD, Studio REMA '93, 2003
Helmut Hocke, UNSERE SCHÖNBORN, Holenda Milan, 1999
Anonymní Palmeho pokračovatelé, VARNSDORF A JEHO HISTORICKÉ PAMĚTIHODNOSTI OD ROKU 1850 DO 1913 S DODATKEM DO ROKU 1922, Kruh přátel muzea Varnsdorf 2000
NÁRODNÍ POLITIKA, Ročník XXXII, číslo 257, 1914
Nedorost Libor, ČEŠI V 1. SVĚTOVÉ VÁLCE 1. DÍL, Libri 2006